Jede Kulda krajinou
za zády se skupinou.
Skupina za hřbetem funí,
Kulda furt do mapy čumí.
Nebojte se, v krátku
najdu další zkratku.
Den je ale krátký
na Kuldovy zkratky.
Před námi byl jasný cíl,
málem jsme však u Semil.
Pravda má být zcela jiná
cílem je přec je Vysočina!
Nazpět vracíme se mlčky,
přeskakujem rokle, smrčky.
Na zádech si kola nesem,
když stoupáme vzhůru lesem.
Život nám pak zachrání
v krásném lomu koupání.
Pak se všichni radíme,
kde svou hlavu složíme.
Spoléháme na Čochtana,
s tranzitem od časného rána
silnicemi šněruje,
krajinu si skenuje.
Má s tím vždycky velkou práci,
nechceme civilizaci.
V krásném koutě u rybníčku
složíme se na travičku.
Oheň hoří, placky voní,
každý nad pivem se skloní.
Kulda bere kytaru,
všechno je jak po staru.
Dáváme se do zpívání,
přeřveme i Kosťovo chrápání.
Druhý den nás slunce budí,
ranní rosa všechny studí,
na kola musíme skočit
a pedály zase točit.
I když je nás celkem mnoho,
heslo platí:"Vypijeme za jednoho!"
Když jeden hospůdku spatří,
zavolá:"Ze sedel, bratři!"
Jiskru mají všichni v oku
nad půllitrem zlatého moku.
Trochu nám to Hanka kazí,
ta jen sklenku vína razí.
Po ní je tak veselá,
že ráno všem dá do těla,
po sestavě jógy
nás hned bolí nohy.
Když pak někdo chce na kola,
tak ho mají za vola.
Teď vám musím představit naše dívky, žádná řiť.
Eva – dobrá kámoška, je na ni vždy spolehnutí.
Když jede na horáči, tak jí chlapi nestačí,
seskočit ji z kola nutí.
Božka – když si lesem frčí,
vítr jí ve špicách hučí,
nezvládla však zatáčku,
rozbila přehazovačku (a narazila si kačku).
Hanka zase verše píše,
i když v kopcu sotva dýše.
Ale když se rozjede,
žasnete, co dovede !
A když se dají dohromady,
tak si chlapi neví rady,
jak to mají zařídit,
jak ty baby uřídit !!!
A co Kosťa mlčící,
pivo svírá v pravici,
Kuldu tiše sleduje
a všechny předem lituje.
Kuldovi to v hlavě vaří,
potutelný úsměv v tváři.
Na to bychom nepřišli,
co za blbosti vymýšlí.
Riki Kuldu dobře zná,
přec na kolo usedá,
na únavu nedbá nic,
sviští cestou z Pardubic,
našel nás s úsměvem v líci
v lihovaru v Třemošnici.
Vašek ráno slunce vítá,
pohled na své tělo skýtá.
Ví, že v lese zdravý vzduch
a ve zdravém těle zdravý duch !
Jirka v ruce s mobilem,
jede přesně za cílem,
ten se stále v nedohlednu,
před sebou máme rozhlednu.
Na kraj shora popatříme ,
kam ještě dojet musíme.
Čochtan sedne na stoličku,
organizaci má v malíčku.
Pro správné velení,
udržuje spojení.
Aby vám všem bylo jasné,
na našich cestách je to krásné.
Všech nás devět účastníků
mělo vlastně velkou kliku,
že bez jediné vyjímky
zůstanou nám vzpomínky.
| <<< zpět na stránku foto & video >>> |